Když jsme v Santiagu čekali na autobus do Puerto Varas, tak vedle nás seděla na lavičce půvabná dívka. Její půvaby neušly hodnocení v naší mateřštině. Z průměru nastupujících se odlišovala tím, že v ruce držela dvě lyžařské, turistické hole a tak když jsme potom nastupovali do autobusu, tak jsem se jí optal - „do you go ski to Chile?" a naše víla opáčila - „Pánové, můžete pokračovat česky". Zjistili jsme, že svět je velmi maličký, že naše přísedící se jmenuje Veronika, bydlí už několik let v USA v San Franciscu a cestuje do Argentiny do Bariloche, což je nejznámější lyžařské středisko celé Jižní Ameriky. Vzpomněl jsem si, že v roce 1997 navštívil Broumovsko Richard Runge, který v té době v Bariloche provozoval firmu Skimotor a tak jsem Veronice dal kontakty na tohoto pána. Předkové Richarda pocházejí ze Křinic, původně emigrovali také do Nového Broumova do Chile, ale seňor Runge přesídlil do Argentiny. A tak kdesi tam v Santiagu se narodil nápad navštívit též Bariloche v Argentině. Náš nápad jsme začali realizovat 14.11. - navštívili jsme autobusovou společnost Cruz del Sur, koupili jízdenky, zjistili kde je jejich terminál a další den ráno odjeli směrem na Osorno a odsud průsmykem Cardenal Samore do San Carlos de Bariloche, což je plné jméno tohoto města. Jízda autobusem z Puerto Varas do Bariloche je jednou ze dvou možností jak se tam dostat. Druhá možnost je plavba lodí z nedalekého jezera Lago de Todos los Santos, následuje dvacetikilometrový transfer k jezeru Lago Nahuel-Huapi, na jehož břehu Bariloche leží. Cesta lodí je však mnohonásobně dražší. Vzdálenost autobusem je cca 300 km a po celkem dobrých silnicích se dá ujet za tři hodiny. Když jsme však přijeli k hraničnímu přechodu mezi Chile a Argentinou, těsně před námi tam dorazily dva autobusy a tak se odbavení na hranici na obou stranách protáhlo na další čtyři hodiny. Chilským pasovákům se odevzdává vstupní karta, kterou jsme dostali při přistání v Santiagu. Na argentinské straně jsme vyplnili vstupní kartu do Argentiny a kromě toho se odevzdává celní prohlášení o tom, že nedovážíme žádná semena a rostliny - toto celní prohlášení jsme už znali ze vstupů do Brazílie i Chile. Trampoty celní a pasové kontroly lze v evropských poměrech přirovnat pouze k odbavení na hranicích nových kandidátů EU: Rumunska a Bulharska. Tento nepříjemný zážitek bohatě převážily dojmy z překrásné přírody, kterou jsme mohli pozorovat cestou. Ta vedla zprvu po rovině až do Osorna, dále jsme začali stoupat do And okolo krásných jezer Lago Peyehue a Rupanco. Následovaly scenérie horských masívů And. Odjížděli jsme ze sluníčka a v průsmyku Paso Cardenal Samore 1308 m nad mořem byla pořádná metelice a celá příroda ležela pod sněhem. Za průsmykem směrem dolů začalo zase ubývat sněhu a přibývat flóry - od zákrsků až po neproniknutelný prales. Přejížděli jsme přes mosty dravých velehorských řek, viděli mnoho vodopádů až jsme dorazili do Bariloche. Z terminálu jsme odešli do informačního centra, kde jsme dostali seznam hotelů v centru města, vyměnili dolary za argentinská pesa, ubytovali se v dobrém a levném hotelu a vyrazili do ulic - město má pěkné centrum, katedrálu, hlavní třídu se spoustou obchodů. Nejkrásnější zážitek bylo vycházející Slunce nad jezerem a okolní příroda - nedá se to popsat, musí se to vidět. Škoda, že ještě týž den jsme museli zpět, náš výlet byl pouze dvojdenní. Na hranicích jsme tentokrát měli kliku, odbavení trvalo pouze jednu hodinu. Po příjezdu zpět do Puerto Varas jsme spokojeně konstatovali, že jsme udělali dobré rozhodnutí - věnovat dva dny Argentině.