V pátek 17.11. jsme se všichni tři vydali spolu s Richardem Bergerem na 200 km dlouhou cestu okolo jezera Llanquihue. Hned po snídani jsme vyrazili po západním břehu směrem na sever. První zastávkou byla obec Frutillar, kde jsme navštívili německé muzeum kolonizace.

Druhou zastávkou byla obec Puerto Octay, kde jsme navštívili Luciana Weissera, jehož předkové emigrovali do Chile ze Křinic. Luciano vlastní velkou usedlost s krásným výhledem na jezero. Obchoduje s realitami a kromě toho obhospodařuje asi 1500 hektarů a tisícihlavé stádo krav. Má vlastní provozovnu na zpracování mléka.

Lucianovi jsme slíbili technickou pomoc při jeho návštěvě Broumovska v květnu 2007 a odjeli dál na severní břeh jezera, kde začíná nekultivovaná příroda, která pokračuje celým východním břehem - neproniknutelný prales střídají zóny rekreačních středisek různých podniků a institucí.

Následovalo několik desítek čtverečných kilometrů vulkanických sypkých popelů ze 2661 m vysoké sopky Osorno, která naposledy vybuchla a chrlila lávu v devadesátých letech předminulého století. Lapily už byly prorostlé bujnou vegetací - bylo to něco, co doma rozhodně vidět nemůžeme. Východní břeh jezera končí v obci Ensenada, kde jsme poobědovali a odtud se vydali ke 13 km vzdáleným vodopádům Petrohue, které leží v národním přírodním parku Vicente Perez Rosales. Vodopády jsou jedny z nejznámějších v Jižní Americe, jsou hojně navštěvované - cestou k vodopádům po vyznačené stezce jsme potkali spoustu turistů, podle jazyku jejich konverzace i z evropských zemí, ovšem pokud jsou turisté přes ohlušující rachot soustavy vodopádů slyšet. Vodopády protéká voda z 3 km vzdáleného jezera Lago de Todos los Santos, které jsme rovněž navštívili. Kousek za vodopády je zátoka Estuario Reloncaví, která už je součástí Tichého oceánu. Panorámu vodopádů uzavíral mohutný vulkán Osorno. Přálo nám počasí a cesta okolo jezera Llanquihue se tak pro nás stala nezapomenutelným zážitkem.